Jak se připravit na pohovor, když máš praxi, ale neumíš ji prodat
Máš zkušenosti. Máš výsledky. Jen je neumíš přeložit do jazyka pohovoru.
Pohovory jsou pro většinu lidí stres.
Pro seniory a lidi s delší praxí to ale bývá ještě intenzivnější.
Ne proto, že by neuměli svou práci —
ale proto, že ji neumí jednoduše a jasně popsat.
A to je problém.
Protože pohovor není technická zkouška.
Je to rozhodovací proces.
A rozhoduje se podle toho, jak umíš mluvit o své práci, ne podle počtu let v CV.
Tento článek je pro lidi, kteří se na pohovory dostanou —
ale odcházejí s pocitem, že „to zase nebylo ono“.
V tomhle článku ukážu, proč se to děje, jaké chyby dělají i velmi zkušení lidé —
a jak se připravit tak, aby tvoje zkušenosti konečně zazářily.
Proč „mám praxi, ale neumím o ní mluvit“
Možná to znáš.
Děláš svou práci roky, víš přesně, co a jak.
Ale když se tě na pohovoru zeptají:
„Co přesně bylo ve tvé odpovědnosti?“
„Jaký byl tvůj největší úspěch?“
„Jak řešíš problémy?“
…najednou nevíš, kde začít.
V hlavě máš stovky detailů, projektů a situací.
A místo jasné odpovědi přijde:
příliš technický popis,
nebo naopak velmi obecná věta,
nebo chaos bez pointy.
To není neschopnost.
To je důsledek zkušeností.
Když něco děláš 10–15 let, děláš to automaticky.
Nepřemýšlíš nad tím, jak to vysvětlit. Prostě to děláš.
Jenže pohovor chce pravý opak.
Typické chyby seniorů u pohovorů
1) Příliš technicky: utopíš personalistu v detailech
Zkušení lidé mají tendenci jít příliš do hloubky. Popisují:
technologie,
interní procesy,
nástroje a zkratky,
detaily, které dávají smysl jen uvnitř firmy.
Jenže náborář ani budoucí nadřízený většinou nepotřebují vědět, jak přesně se něco dělalo.
Potřebují vědět:
proč to bylo důležité,
jaký to mělo dopad,
co to říká o tvém způsobu práce.
Technické detaily mají místo —
ale až ve chvíli, kdy je o ně zájem.
2) Příliš obecně: „dělali jsme to, co se dělá“
Druhá skupina seniorů mluví tak obecně, že z odpovědí nejde nic poznat:
„vedení projektů“
„komunikace s klienty“
„řešení problémů“
„spolupráce s týmem“
Tohle může říct kdokoliv.
A právě proto to nefunguje.
Obecné odpovědi neukazují tvoji hodnotu.
Často z nich není poznat, v čem jsou tvoje silné stránky a čím se odlišuješ.
3) Chaos v odpovědích: „nevím, kde začít“
Nejčastější problém.
Když máš hodně zkušeností, je těžké vybrat jednu věc.
A tak začneš mluvit o všem:
skáčeš mezi projekty,
přidáváš detaily bez souvislosti,
vzpomeneš si na další příklad,
a nakonec se v tom ztratí všichni.
Náborář se ztratí.
A když se ztratí, nemůže se rozhodnout pro tebe.
Jednoduchý princip, který na pohovoru funguje
Kontext → akce → dopad
Tohle je nejjednodušší a nejfunkčnější způsob, jak mluvit o své práci.
Funguje na pohovorech, v CV i v sebeprezentaci.
1) Kontext – o co šlo
Krátce vysvětli situaci. Bez historie firmy.
„Přišel jsem do týmu, který nestíhal termíny.“
2) Akce – co konkrétně jsi udělal
Jeden jasný krok. Jednoduše, lidsky.
„Rozdělil jsem práci do menších částí a nastavil jasné priority.“
3) Dopad – co to přineslo
Nejdůležitější část.
„Tým začal stíhat termíny a zlepšila se spolupráce.“
Proč tenhle princip funguje
drží tě v jednoduchosti,
pomáhá vybrat jen to podstatné,
ukazuje tvoji hodnotu bez složitých slov,
působíš klidně a strukturovaně,
náborář si tě dokáže představit v praxi.
A hlavně:
dokážeš mluvit o své práci i pod stresem.
Jak se podle toho připravit na pohovor
vyber si 5–7 situací, které tě dobře reprezentují,
ke každé si napiš: kontext → akce → dopad,
trénuj nahlas (2 minuty na příběh stačí),
zkontroluj, že nepoužíváš interní názvy,
drž se jednoduchého jazyka.
Tahle příprava ti zabere desítky minut.
Na pohovoru ale rozhoduje o výsledku.
Chceš jít víc do hloubky?
Samotná struktura nestačí, pokud nevíš, které příběhy vybrat a jak je přizpůsobit konkrétní roli — a právě s tím lidem nejčastěji pomáhám.
Pokud chceš jasnou strukturu odpovědí, konkrétní příklady a vedení krok za krokem, podívej se na kurz Jak uspět u pohovoru.
Pomůže ti mluvit jasně, sebejistě a tak, aby tvoje zkušenosti konečně vynikly.
